Začínám tomu trochu rozumět. Bohatí se velmi distancují od běžné populace. Ta čtvrť, co v ní bydlím já nebo kolega Radek s rodinou, místa, kam chodíme nakupovat, nakonec i blízké nákupní centrum (kde ale nejsou nijak vysoké ceny), to není Salvador. Alespoň ne ten pro běžnou populaci.

Bohatí a vzdělaní lidmi chudými dosti pohrdají a nikdy by do centra na tržiště nakupovat nešli. Je to pod jejich úrověň.

Naše firma si najímá právníka,(tady je odkaz na jeho stránky, můžete si ho prohlédnout) a ten má peněz dostatek. Když nám radili jet k moři, bylo to do hotelu, který je na to zařízen. Tam si rezervuješ místo (za peníze), někdy je tam i klimatizace, dostaneš po vykoupání možnost se osprchovat, napojej Tě, nakrměj. Na pláž (patří k hotelu) prostý lid nepustěj, aby nebyl bohatec konfrontován nepříjemnými pohledy na bosé a mnohdy špinavé děti. Ale stojí to hodně peněz a zábava je to navíc velmi mdlá.

My jsme byli (bohužel jen dvakrát) u moře v místech pro ty, kteří si hotel nemohou dovolit (anebo do něj nechtějí). Posadíš se pod přístřešek z rákosu nebo z igelitu, co tam zbudovali a provozují místní lidé. Ti chudší jsou jen tak na pláži (ale těch je málo). Od majitelů přístřešku dostaneš vychlazené pití, sedíš na plastových židlích nebo dřevěných lavicích. Je tam trochu větrno, trochu horko, trochu (ale ne moc) špinavo, ale je to život. Kluci hrajou na pláži fotbal, skvěle, to je tady národní sport. Moře a koupání je stejné. K jídlu se dá dostat kokos, meloum, mango a další ovoce, zelenina, mušle (syrové) a tak podobně. V tomto je třeba být ostražitý, mušle jsem měl jednou (jsou skvělé) a od té doby, co je větší výskyt cholery, jsem si je zakázal. Za to celé zaplatíš nějaké peníze, pivo je dražší než v krámě, ale podstatně levnější než v hospodě. Avšak atmosféra je podstatně lepší a autentická.
Stejně ti úplně chudí u moře nejsou, neb ti nemají ani na autobus a musejí se ohánět, aby se najedli a ne polehávat po pláži.
Je fakt, že těch míst na pobřeží, která jsou takto volně přístupná, je málo, zbytek jsou soukromé pozemky a firemní rekreační zařízení. Jestli tahle místa vlastní stát anebo provinční vláda, aby měli i chudší možnost se jít vykoupat k moři, to nevím, ale nějak tak to musí být. Ty pozemky u moře jsou prý nejdražší v El Salvadoru a kdo ho má, ten se může směle řadit mezi high society.

Samozřejmě jsou veliké rozdíly mezi chudými a bohatými, mnohem větší nežli u nás. Bohatí jezdí v nových autech s tak tmavými skly, že dovnitř není vidět ale vůbec ani trochu a mají zavřená okénka, neb mají klimatizaci. Chudší jezdí v neuvěřitelných vehiklech, často tomu chybí světla a okna.

Chudí nemají ani na autobus.

Bohatí (a hlavně ti ne úplně bohatí) davají svou příslušnost k své vrstvě velmi na odiv. Jejich módou je chodit do fastfoodu na nedělní oběd, nejlépe na pizzu. Je to tam dost drahé a tak je to opravdu jen pro ty zámožnější, ale oni se před sousedy musí nechat vidět. Aby je nepomluvili. Lepší hospody jsou ale ještě několikanásobně dražší.
Bohatci bydlí v pěkných domech za zdmi anebo za mřížemi, ti více bohatí si platí osobní strážce, kteří před domem vartují s velikou brokovnicí a tváří se náležitě výhrůžně.

Ostatně takových hlidačů s brokovnicemi je tu v lepších čtvrtích plno, jsou i v supermarketech, u vetších obchodů, kanceláří, restaurací, úřadů. U vchodu do banky tě prohlédnou, musíš otevřít tašku a taky tě promáknou, jetli nemáš pistoli, lépe je nedělat ukvapené pohyby, třeba mají lehkou spoušť. Před úřady musí idiáni odložit svoje mačety a když vyjdou ven, opět je dostanou zpět, takže to u vstupu do institucí vypadá jako u stánku s mačetama hlídaného těžkooděným ozbrojencem. Něco jsem četl, že po skončení občanské války vláda takhle zaměstnala příslušníky esakder smrti. 12 let tu po sobě stříleli (skončilo to v roce 92) a musí být spousta lidí, kteří umějí jen mačkat spoušť a tohle je asi způsob, jak je zpacifikovat.