V DOWNTOWNU aneb Jak to kvasí v samém centru San Salvadoru
O posledním únorovém víkendu jsem
vyrazil mezi lid - do downtownu -
tedy starého centra San Salvadoru. Kolega Radek mi říkal,
že je to tam strašný, samá štětka a tak,
ale to nebyl ten důvod, proč jsem tam šel.
Kdysi
jsem tam zajel autem a je to všechno jinak, celý
starý střed San Salvadoru je jedno veliké lidové
tržiště, kde to ŽIJE a klokotá.
A tak jsem se rozhodl pro pěší průzkum.
Mám
to pěšky asi 30 minut a už cestou je to zajímavé,
ale v samém centru to přímo kvasí, vnímáni
se koná všemi smysly, zhusta i nosem.
Vedro,
nepředstavitelný hluk, všichni křičí, tržistě
kypí, stánky zbouchané ze všech
myslitelných materiálů.
Prodíráš
se davy lidí, někdy se nedá vůbec projít, stále
tě někdo bere za ruku a tahá
ke svému stánku a nabízí to, co prodává.
Mezitím projíždějí křičící
chlapíci a děti s vozíčkama, na nich kupy zboží.
Běhají
tam indiánky s košema na hlavě (v té tlačenici
velice praktický způsob přenášení zboží),
občas se tam za divokého zvonění
prodírá občerstvovací servis - vozíček,
ze kterého trhovcům kdosi prodává jídlo a
pití, neboť oni ten stánek nemohou opustit.
Všude kupy dětí, pomáhají s prodejem anebo tam jen tak běhají a třeba i hrajou fotbal. Občas tam někdo spí jen tak na zemi.
Doslova kupy zboží, textil, boty, sem tam nějaké občerstvení, hodinky, laciná elektronika, kosmetika, hrnce, batohy, hračky, všechno má na sobě nějakou nálepku a tváří se to jako značkové zboží (Adidas, Puma, Nike, Casio), i to, co evidentně šijou a dělaj doma.
Využijí vše. Viděl jsem
rošt na grilování, svařené to bylo z
betonářské oceli, celé přidělané na
nádobě na dřevěné uhlí, což při bližším
prozkoumání byl natřený starý disk z
autobusu i s roztrženejma dírama pro šrouby, asi se
tomu autobusu někde utrhlo kolo.
Viděl jsem i zajímavou
inovaci. Batoh, celý až na řemínky a zavírání
ušitý z tuhého průhledného plastu. Asi se
tu moc nekrade, když tohle prodávají. Anebo naopak tím
majitel sděluje: podívejte, nic tam nemám, pěkně si to
prohlédněte a nepíchejte do mne tu kudlu, to vám
za to nestojí.
Samostatná kapitola jsou místa, kde se prodávají potraviny, hlavně maso, sýry a ryby. To je pastva pro oči a zejména pro nos. Maso a uzeniny visí na slunci, jen kolem toho mávaj igelitovou taškou na tyčce, aby odehnali mouchy, což se jim daří jen u těch méně dotěrných. Na tatarák mne přešla chuť. Sýry dělají jen prosté, spíše takový tvaroh a mají to ve velkých bochnících nebo plastových taškách a jak jsem dosti otrlý, tak tohle jsem moc dlouho nevydržel a odkráčel. (Jinak ty sýry jsou skvělé, ale kupuji je raději jinde.)
Prodej
zeleniny i ovoce je ucházející,
zboží slušné a levné, jen se bojím
jíst cokoliv, co se neloupe nebo nevaří. Je fakt, že
zeleninu k syrovému užití raději nakupuji v
supermarketech, ale kdo ví - třeba je to zbytečná obava
a cholera prý taky
není stoprocentně smrtelná.
Pak se zničeho nic dostaneš do míst, kde jsou hospody, neuvěřitelně špinavé tmavé nálevny s pivem, kořalkou a nějakými plackami nebo masem, i osazenstvo tomu odpovídá. Bývá to vždy pohromadě, třeba půl bloku jsou putyky jedna vedle druhé. Tam je třeba být trochu ve střehu, oni když jsou opilí (a to často jsou), mohli by mít všelijaké nápady. Nejlépe je nedat najevo žádnou paniku, když Tě chytnou za rukáv a něco blábolí, asi abys jim dal coby bohatej gringo na chlast. Vždy na obtěžujícího opilce ani nepohlédnu a rozhodným krokem pokračuju dále, připraven okamžitě začít řvát a dát se na útěk. Kdyby mne někdo praštil bez výstrahy, tak asi nic neudělám, ale nenechávám se nikdy unést atmosférou a počád sleduju situaci kolem sebe a nejdu tam, kde to zavání přílišným rizikem.
Je fakt, že určitý stupeň ostražitosti by člověk měl zachovávat, ale celkově nějaký výrazný pocit ohrožení nemám. Nenosím moc peněz, jen tolik, aby mne nemrzelo, kdyby mne o ně někdo okradl a místo pasu do těchto míst nosím řidičák a kopii stránky z pasu a kopii zdravotní pojistky a krevní skupiny. Vypadám záměrně spíše ošuměle, tady i chudí chodí dost nastrojení a já tak patřím k těm spíš hůře oblečeným. Krátké kalhoty a sandály jsou poznávací znamení turisty, tak jsem se přizpůsobil. Foťák nechávám zatím doma, to by mohla být přímo výzva. Ona stačí moje bílá kůže (obyvatel evropského původu je ty jen jedno procento). Snad udělám foto, až tam někdy nepůjdu sám anebo až budu umět dobře španělsky, času je dost. A bude to chtít dalekonosnej objektiv, námětů je tam hodně a už se na ty fotky těším.
Tak prozatím jen tak lehce, jsem tu pár dnů ........tady mi pošli majl
DALŠÍ v řadě: Svět bohatých a chudáků - zlatá EVROPA .............Něco málo o zemi El Salvador