Jak se v Salvadoru jezdí autem
Pro fotky jsem jel autem, poprve sám
tady. Cestu tam jsem si navigoval dobře, ale zpět jsem sjezdil
půl města, jak to tu neznám. Skoro na všech krizovatkach
zakaz odboceni vlevo a vsichni na tech křižovatkách
samozřejme doleva odbočujou, akorát já jsem ještě takovej
vyplašenej a tak jsem jel asi tři km na náměstí - kruhový
objezd a pak zase zpátky, až jsem mohl odbočovat zase skoro
jenom doprava a zákaz odbočení vlevo jsem musel porušiit jen
asi dvakrát (zato jsem projel opačně jednosměrkou, ale na to
se tady tolik nehledí a počítá se s tím).
PRAVIDLA PROVOZU - co to
je?
Od té doby jsem se již stal zkušeným řidičem a nějaké
jejich troubení mne už neznervózňuje. Na to, ze když někdo
nemá v noci vůbec světla, tak se do něj taky dá očekávat,
ze může zahnout kamkoliv a kdykoliv, jsem si už zvykl.
Popravdě řečeno se to dá očekávat i od toho, kdo ty
směrovky má. Kdo někam bliká, obvykle nezahýbá a
případně zahne úplně jinam. Kam kdo bliká, není
vůbec rozhodující a doposud jsem nezjistil, k čemu tu takové
směrovky vlastně slouží, jenom to, že autobusy a taxiky je
mají rozsvícené téměř furt a pro jistotu všechny (teda
všechny, co fungujou, no asi proto, ze to někdy bývají
jediná světla, co na tom autě fungujou, tak aby je v noci bylo
alespon trochu vidět). Všiml jsem si, jak jsou někdy v
šoku, kdyz já blikám a skutečně taky potom v onom směru
provedu nejaký manévr. Asi je to v autoškole neučili.
Tady se úmysl řidiče dá vysledovat jen přibližně, tuhle
jsem jel za autem a on si najel skoro až do druhé půlky
silnice, neblikal, sice mohl, když tam blinkry výjimečně
měl. Byla tam križovatka a tak jsem očekával, že zatočí
doleva, když se tam tak zřetelně montuje a pokusil jsem se ho
podjet zprava (jezdí a předjíždí se zásadně tam, kde se
člověk a jeho auto vejde). On najednou zahnul doprava, asi se
mu nechtělo tolik v tom vedru točit volantem a zvolil větší
oblouk. Obešlo se to bez fyzického kontaktu, ale moc
nechybělo....
Co se tady ctí, je ruka vystrčená z okénka. Když
potřebuješ v souvisle zaplněné dvouproudové silnici přejet
z pravého do levého pruhu, vystrčíš ruku z okénka v
nekompromisním gestu a zatočíš volantem a oni se OPRAVDU
uhnou, protože když už někdo vystrkuje ruku z
okénka, tak oznamuje skutečnou nouzi a nic jiného už mu
nezbývá a tak ho opravdu pustí. Má to chybu, je nutno stále
taky jedním okem koukat nahoru, jelikož řidiči autobusů to
používají taky, tohle gesto a taková kráva když tě
vytlačí ze silnice, to je plech pomačkanej hned a majitel auta
zamračenej taky hned....
Totéž gesto se užije, když potřebuješ zahnout na
križovatce doleva a proti tobě se řítí souvislý
dvouproudový had aut: vystrčit (ZŘETELNĚ!!!) ruku a zavřít
oči a vjet tam, já na to zpočátku neměl nervy a
čekalj sem alespoň na náznak brzdění a pak se teprve rozjel.
Ale teď už zkušeně tam vjedu a oni fakt zastavěj. Teda
zatím vždycky zastavili.. Jinak by asi nešlo odbočit nikdy.
To samé při přejíždění hlavní silnice napříč z
vedlejší. Koukáš doleva a jak je volno, šup tam (tady
žádné ruce z okýnka netřeba), najedeš si ke středu a
čekáš, až bude volno zprava. Zleva se zatím nahromadí řada
troubících aut a autobusů, kterým překážíš, ale to oni
trouběj jen tak, že mají rádi hluk, nenabourají tě jako by
se to stalo v Česku. Pak je konečně volno i zleva a jsi
šťastně na druhé straně.
Jediné, čemu rozumím, je, že zelená na
križovatce znamená volno, že se může jet.
Ale červená už neznamená stát, to jen někdy, ale je fakt,
ze když jedou na červenou, tak ty, co maj zelenou, pustěj
nejdřív a pak teprv jedou. Někdy.
Doprava se odbočuje i na červenou, to je v
Americe všude. Semafory jsou až za křižovatkou,
jako v USA, to je praktické, člověk si tolik nevyvrací krk a
když jedeš na červenou, tak to neuhádáš.
Kvalita silnic je velmi rozdílná. Hlavní (jednociferné
podle čísla) jsou fajn, dosti často víceproudé, vesměs s
kvalitním povrchem anebo se opravují. Málokdy jsou tam díry,
že by tam člověk utrhl kolo. Jsou kupodivu i dobře značené.
V noci se jede docela hezky, všude jsou na krajnici a střední
čáře nalepené odrazky a vede tě to spolehlivě. Ani se
nedivím, při kvalitě osvětlení zdejších aut by jich po
setmění spousta sjela ze silnice, takhle i na jedno s bídou
svítící parkovací světlo se mají šanci na silnici udržet.
Vedlejší silnice mohou být slušné, ale vesměs jsou to
prašné a kamenité polní cesty, ve větších stoupáních
vydlážděné ostrými kameny, aby jim to neodplavily lijáky.
Jet po takovéhle silnici s lepším autem je utrpení, ale
někdy to jinak nejde. Na hodně míst se dá dostat jen se
čtyřkolkou. Ale autobusy, ty potkáš úplně všude.
Ve městech a vesničkách se i Panamerican Highway mění v
úzkou silnici, obklopenou stánky se zeleninou, botami a
podprsenkami, prostě prodává se tam, kde se dá čekat kšeft
a to je hodně frekventovaná silnice.