Po prolenošeném pátku ráno ve čtvrt na osm dorazili z půjčovny, omrkli uvařenou Toyotu Corrolu, usoudili, že je to na výměnu a v půl deváté jsem vyrážel s docela novou Toyotou Tercel.

Vydal jsem se po opět po Panamericana Highway do a pak na jihozápad po silnici č.12 do městečka CHALCHUAPA, na El Tazumal. Zde se konal jev obvyklý z našich českých končin: místní platí bůra, cizinci pětadvacet.

Osídlení tohoto místa se datuje od roku 1200 před Kristem, v letech 900-500 před Kristem bylo místo obýváno Olméky. Celému prostoru vykopávek vévodí dvě pyramidy, první, větší, z let 600-900 našeho letopočtu, okolo roku 1200 byla postavena druhá, menší pyramida.

Vlezl jsem do krámku a koupil nějaké dárky, kopie sošek a kultovních předmětů a odmítl jako prémii pro vybrané zákazníky nevkusné pomalované keramické slepice a raději jsem si koupil ještě tričko s mayským kalendářem. Bylo to fajn, málo lidí, ale, bohužel, žádné info v angličtině. To je bolest celého Salvadoru - turistická infrastruktura a služby všude jinde obvyklé, zde neexistují.

Další památky na Maye najdete zde

Vydal jsem se znovu do AHUACHAPANU a pokračoval směrem na APANECU, z ní to střihnul na městečko JUAYUA. Opět koloniální klasika, krásné náměstí s kostelem a pohoda, seděl jsem tam asi hodinu, je to docela vysoko a nebylo vedro a tak jsem jenom odpočíval a nasával atmosféru a pivo. Pak jsem použil takovou spojovací silnici a vyjel ještě výš do hor, zase jsem se dotýkal mraků. Byl krásný výhled na kopce kolem, pokryté plantážemi kávovníků, v městech a vesnicích dole se bělaly kostely.

Vjel jsem do města IZALCO, kde jsou ruiny kostela zříceného při velkém zemětřesení v roce 1773 a visí u něj puklé zvony jako památka na mrtvé. U ruin je prostý dřevěný kříž, celé místo bylo velice působivé.

Vydal jsem se na jih k městu AJACUTLA, velkému přístavu. Asi 15 km na západ jsem sjel k moři a vykoupal se v Pacifiku. Musel jsem projet zase asi 5 km příšerné cesty, ale koupání za to stálo. Dal jsem si v hospůdce pivko, byli tam nějací veselí mladíci, prázdné flašky se jim skoro už nevešly na stůl. Chtěli vyfotit, to jsem jim samozřejmě posloužil a pak se se mnou dali do řeči. Jeden byl policajt (alespoň to tvrdil), nalitej jak carskej důstojník a pořád do mne cpal další pivo, asi, aby mne pak mohl zatknout za řízení v opilosti. Ale kluci byli skvělí. Vedle byl krásný hřbitov, dřevěné kříže ověšené korálky a girlandami, včechno hrozně prosté a barevné a veselé, lidi skrz tohle místo chodili na pláž.

Pak jsem jel po pobřeží do města La Libertad. Pobřeží krásné, skály s plážemi mezi nimi, palmy, bohaté rezidence. Zrovna zapadalo slunce, zastavil jsem několikrát na focení a musel jsem se hodně krotit, abych nevyplácal celý film. Byl to skvělý kýč. Před La Libertad jsem ještě jednou zastavil na koupačku a pak jsem se dostal do příšerné, ukrutné zácpy, ze které nebylo úniku a strávil jsem v ní asi tak dvě dlouhé hodiny. Nepokračoval jsem přímo na San Salvador, ale zajel jsem si asi 30 km kolem letiště a byl jsem zřejmě doma dřív.

 Auto šlapalo jako hodinky. Už jsem se těšil na další den.