Velikonoce jsou zde v Latinské Americe největší svátek roku a většina firem a institucí má dovolenou celý týden. Rozhodl jsem se procestovat zemi, vzal jsem si 2 dny dovolené a ve čtvrtek jsem si v půjčovně vypůjčil poněkud otřískanou TOYOTU CORROLU (300,- Colonů za den + 600 dolarů deposit) a vyrazil. Vzal jsem si i věci na přespání s tím, že se na noc nebudu vracet do San Salvadoru a najdu si nějaký hotýlek, ale osud tomu chtěl jinak....

Vydal jsem se po Panamericana Highway do města Santa Ana (hlavní město stejnojmenného departamentu, cca 200 tis. obyvatel). Hlavní atrakcí je tu nádherná katedrála a pěkné divadlo. Protože byl právě Zelený čtvrtek, kostel byl otevřený a krásně vyzdobený. Město patří mezi nejzachovalejší perly koloniální architektury v El Salvadoru. Je opravdu pěkné, jako všude jsou ulice plné prodávajících, stánků, spousta hluku a ruchu, ale to já rád.

Pokračoval jsem na jihozápad po silnici č.12 do městečka CHALCHUAPA, zde jsou jedny z mála salvadorských mayských vykopávek - El Tazumal. Bohužel bylo zavřeno, prázdniny neprázdniny, otvírají jen o víkendech. Budu to muset napravit v sobotu.

Pokračoval jsem do AHUACHAPANU, odkud je východisko do Parque El Impossible. Je to přírodní "rezervace" okolo 1000 m n.m., věděl jsem, že s normálním autem budu mít problém, ale chtěl jsem to zkusit. Z Ahuachapánu jsem po dvou planých výjezdech jiným směrem našel konečně našel silnici do městečka TACUBA (ani jsem se nemusel nikoho ptát). Silnice byla otřesná, prašná a kamenitá, těch 10 km jsem jel přes půl hodiny, ale krajina byla patřičně fotogenická. Samozřejmě jsem potkával všudypřítomné autobusy, ty se opravdu dostanou úplně všude....

Cesta šplhala počád výš a výš, ale nahoře byly mraky a přestalo být vidět okolí. Bylo to štěstí, protože jsem alespoň neměl strach z toho, kam bych se mohl zřítit. Přibývalo vody a vegetace byla čím výše, tím zelenější, stromy a keře kvetly a bylo tam krásně. Sopečné hory jsou velmi strmé a tmavý povrch v kombinaci s mraky způsobuje určitou úzkost, která byla v mém případě znásobená obavami, jestli jedu dobře. Cesta byla prudší a bylo vyloučeno se otočit. Místy jsem musel jet na jedničku a bylo to jen tak tak.

Vypracoval jsem si taktiku. Před prudkým stoupáním to rozjet a modlit se, abych někoho nepotkal (oni s těma svejma vrakama jezděj jak na rallye) a aby mi v půlce kopce nedošel dech. Tyhle prudké úseky jsou "vydlážděné" kameny aby jim to nevzala za deště voda a při stavu tlumičů půjčovenského auta to byla docela loterie, hlavně když v tom kopci byla ještě zatáčka. Ale vyjel jsem bez úrazu až nahoru, cesta byla správně, tam kde měla být taky byla odbočka do samotného srdce parku, ale po 100 metrech jsem to vzdal, to bylo jen pro čtyřkolku!

Po pěti kilometrech jsem se začal spouštět dolů, ty strmé úseky byly ještě prudší a jednou jsem dokonce zažil horkou chvilku, když mi auto klouzalo do zatáčky jak sáňky a nešlo zastavit, naštěstí jsem včas pustil brzdu, přední kola se chytly a auto se poslušně stočilo a nespadlo ze srázu, musel jsem zastavit a trochu to rozdejchat. Od té chvíle jsem raději nahoře nad srázy řadil jedničku a jel jako šnek.

Dostal jsem se na normální silnici a pokračoval směrem na městečko APANECA, obklopené vysokými horami a vulkány. Bohužel začaly potíže. Auto mi začalo vařit. Nic nepomáhalo, stále častěji jsem musel stavět, nalil jsem tam celou svou zásobu pitné vody (vzal jsem si celý kanystr), vždycky jsem musel čekat, než to vystydne, několikrát jsem neměl daleko k opaření. Blížil se večer a z mých plánů pomalu začalo scházet.

Ještě jsem odbočil do městečka NAHUIZALCO, opět perla koloniální architektury. Spousta dílniček, kde přímo na ulici dělali nábytek, tkali. Navíc u kostela byla nějaká sláva pod otevřeným nebem, vydržel jsem se na to asi hodinu koukat, krásně zpívali a byla to pohoda, ktero mi kalilo jen pomyšlení na moje invalidní auto.

Před San Salvadorem mi zase došla voda a už mne přestalo bavit uskakovat před gejzíry páry, zastavil jsem u hospůdky a dal si maličké jídlo, aby auto vystydlo a pak dojel ten zbytek, votrávenej převelice.

Auto jsem vztekle zaparkoval, zavolal kolegovi Radkovi, co se mi stalo a dohodli se, že se to vyřeší ráno. Sám s mou znalostí španělštiny bych si ve svátek neporadil.