Taxíkem a busem se vracím do Meknesu a nořím se do mediny. Konečně objevuji medersu Bou Inania, kolem jejíhož vchodu jsem několikrát prošel. Medersa je náboženská škola u významných měšit a některé z nich jsou přístupné i nemuslimům - sluoží dnes jako významné turistické cíle. Bývají nádherně vyzdobené a zrovna ta v Meknesu je naprosto úchvatná. Prolezl jsem ji celou až na střechu - pohled z ní je jeden z mála, kdy jste ušetřeni chaosu a ruchu súkú a uliček mediny - ta pulsuje pár metrů pod vámi. Piju čaj v kavárně a pozoruji cvrkot kolem. Jdu se ještě pokochat mozaikami na bráně Bab Mansour a památkami u královského paláce mířím do vyzdobené hrobky krále - sultána Moulaye Ismaila. Tu může navštívit kupodivu i ďaur jako jsem já - to svědčí o tom, jak si sultána považují ještě i dnes.

Dostávám sms od kluků, že večer dorazí a navečer se scházíme, kluci dorazili autobusem a už bydlí v hotýlku přímo v medině. Dáváme si čaj a jdeme se najíst znovu do "velbloudího mekáče". Kluci chtějí do kavárny koukat na fotbal - finále Afrického mistrovství, kavárny jsou plné místních s očima přilepenýma na televizi a když padne gól, celé město najednou zařve. Procházím se krytým trhem s potravinami, suchými plody a sladkostmí a pomalu mířím do svého hotelu. Městské nádraží je nedaleko, kupuji vlakovou jízdenku do Fesu na druhý den ráno a po sprše jdu spát.