Meziměstský taxi je alternativa autobusu - stojí o fous více, jezdí někam tím směrem, zastaví vám kdekoliv a odjíždí, když je plný - což je řidič a šest platících pasažerů. Celkem pohodlný a využívaný typ dopravy a když (zase z průvodce) znáte přibližnou cenu, nemusí vás nijak ošidit.

Na Moulay Idris bylo ještě brzy, v kavárně nad hlavní ulicí jsem popíjel pravidelné ranní tekuté pomeranče a kávičku zakusoval croissanty, které se jen rozsýpaly. Sledoval jsem odpadkového oslíka: do dvou velkých vaků na jeho zádech jeho pán vysejpal krabice s bordelem a ulice byla rázem čistší. Pak jsem je ještě oba potkal u smeťáku: oslař mu uvolnil řemen pod břichem, kopl ho do zadku a zvíře rychlým (na osla) pohybem popošlo, vaky spadly a vysypaly se a oslař je prázdné znovu pověsil a vydává se pro další várku. Mají to hoši hezky secvičené.

Vydávám se pro fotografie na pahorek nad městem, pronásledován "průvodcem", který mne pořád láká na jakousi terasu a já ho stejně vytrvale odmítám. Když se se mnou vyšplhal do půlky opravdu strmého pahorku nad městem, konečně pochopil, že žádné dirhamy nebudou a konečně to vzdává. Fotím malebné panorama. Město je opřené o zelené hory a dívá se na (nyní zelenou) zvlněnou kotlinu, z druhé strany chráněné potokem a roklí. Hezky si to světec vybral - a když pak z oné terasy nad svatyní fotím nádvoří s hrobkami velkým zoomem, je vidět, že Moulay Idris tu není pohřben sám. Cestou z terasy potkávám spoustu nákladních oslů s pískem, cihlami, kamením a cementem, někde se asi staví. Městečko je výstavní a do svatyně se bezvěrec zase (jak jinak) nedostane. Zase fotím dveře, nádherně zdobené stěny a stropy, fontány a pomalu scházím k stanovišti taxíků. Jedu ještě do Volubilis, starého římského sídla a nejvýznamnější římské památky v Maroku.