V patek 22.ledna 99 v noci (v sobotu rano ceskeho casu) jsem stastne dorazil do San Salvadoru.

Cesta byla docela desiva. Predchazelo tomu moje baleni, ktere skoncilo v jedenact v noci. V pul treti rano mne kolegove vyzvedli doma a v pet jsme byli na letisti. Tam jsem zjistil, ze zrusili muj let do Frankfurtu   (mlha) a tim padem nestihnu prime letadlo do Kostariky.

Protoze jsem ja blbec nemel vizum do USA, nemohli mi najit nahradni spoj pres USA a tak jedina moznost byla s prestupem pres Mexico City, kam jsem podle jejich nazoru pri   bezprostrednim pokracovani dalsi linkou zadne vizum nepotreboval.

Letadlo z Prahy melo odletet v pul jedenacte, odletelo ve dvanact. Jeste  pri vstupu do letadla mi nekompromisne odebrali jednu tasku s vecma, ve ktere jsem mel dulezite veci k praci, mapy, harddisk s datama atd.
Nepomohlo, ze jsem se s nimi zurive hadal. Tak jsem nakonec se skripenim zubu svolil, ze mi to poslou jako spoluzavazadlo, ale jen do Mexica a ja   si to tam vyzvednu a dal uz to budu mit s sebou na palube (bal jsem se to nechat dele v peci leteckych spolecnosti a v Mexico City bylo dost casu   na prestup). Ujistovali mne, ze URCITE se s taskou v Mexico City setkam.

Ve Frankfurtu  poklusem na letadlo do Mexika, tam mi rekli, ze uz prakticky cekaji jenom na mne, to byl teda kalup, zapadl jsem do letadla a uz se letelo. Cesta trvala jedenact hodin, leteli jsme pres Labrador, Montreal, Velka jezera mezi Kanadou a USA, Dallas (hezkej vyhled). V USA jsme proletali a klickovali nekolika bourkami, pak jsme stastne pristali v Mexico City.

U vystupu z letadla problem - nemam vizum!!! Rval jsem, ze mne letecka spolecnost Lufthansa blbe informovala, tak zavolali jejiho zastupce. Ten   mne odvedl do nejake kancelare, kde mi jejich policajti odebrali pas a   letenku a rekli, at se posadim a cekam. Tak jsem na nej zacal, ze si potrebuju u vydeje zavazadel vyzvednout tasku s dulezitymi vecmi, ukazal jsem mu  zavazadlovy listek.
Nez jsem mu to stihl vysvetlit, popadl listek a odesel s tim, ze se o to osobne postara a prisel za 20 minut, ze je to OK a ze muj zeleny kufr je
tam. Ja rikam, ze sice zeleny kufr mam taky, to je OK, ale ten ma letet se mnou az do Kostariky, ale tohle zavazadlo ma byt hneda kozena taska a ta ma koncit v   Mexiku. Pro zmenu jsem dostaval zelenou barvu ja.
Odesel znovu a prisel, ze nasel jeste muj batoh, ale ze hneda taska tam holt neni. Malem mne zacali omejvat (mel jsem tam mimo jine UPLNE VSECHNA DATA pro svou praci = asi 10 CD ROMU, dokumenty pro legalizaci pracovniho pobytu v Salvadoru, flasku slivovive a kartacek na zuby). Vytahl mne tedy od tech policajtu, dovedl mne tam, kde byla zavazadla pripravena k prelozeni na letadlo do Kostariky a moje taska tam OPRAVDU NEBYLA. Ujala se mne jeho kolegyne od Lufthansy a ze se mnou sepise protokol o ztrate. To mi bylo platny jak hadovi noha, ta data byla velmi podstatna a neumel jsem si predstavit, co budu v Salvadoru delat bez nich. Ale nic jineho mi nezbylo, nalezite jsem  ji to vysvetlil, jak je to VERY IMPORTANT. Dal jsem ji telefon na Radka (meho kolegu tady) do Salvadoru a na konzulat do Kostariky, svuj mail a od ni jsem dostal   listek a ujisteni, ze udelaji VSECHNO, co bude v jejich silach.

Pak uz jen cesta do San Jose, hl. mesta Kostariky (s hodinovym   zpozdenim), tam na mne cekala moje dve zavazadla (kupodivu se neztratila) a pan Pospisek z konzulatu, ktery tam na mne obetave cekal (ac byly dve hodiny po pulnoci   - predem jsem ho prostrednictvim svych kolegu informoval, ze priletim   pozdeji, ale stejne to melo hodinu zpozdeni.Odvezl mne do hotelu a ja jsem konecne mohl ve tri rano mistniho casu (tedy v patek v 10 rano ceskeho - vice nez   31 hodin od vzbuzeni v Pardubicich) si dat sprchu a spat.

Rano mne zase pan Pospisek z ceskeho konzulatu vyzvedl, s nim jsem odejel   na Salvadorsky konzulat, vse bylo domluveno predem a tak jsem za pul hodiny odjizdel se Salvadorskym vizem. Pak uz to slo docela hladce, az na tu jiz znamou a zde obvyklou vec, ze letadlo odletelo zase o jednu a pul hodiny pozdeji, ale na to jsem si uz zvykl.

V San Salvadoru na mne cekal Radek se svou zenou Milenou a prekvapive i moje dva kufry, Radek mne odvezl do kancelare, kde bydlim. Asi v deset vecer jsem sel do postele a konecne jsem se trochu vyspal.  Jen neco malo komaru a DUSNO....

Rano prijel Radek se zpravou, ze vecer SAMI VOLALI z Mexika, ze TASKA JE NA   SVETE a ze vecer prileti do San Salvadoru na letiste. Asi jsem na kocku z   Mexika zapusobil a tak se smekala. Na mistni pomery pry velmi neobvykly pristup.
Velice jsem si oddychl, uz jsem premejslel, jak budu mejlovat tak 300 MB   dat......

Odpoledne jsem   si dojel na letiste a tam se OPRAVDU setkal se svoji taskou. Krome dvou piv, ktere jsem koupil pro pravnika nasi firmy, a jednech fungl novejch  kozenejch sandalu, v ni nic podstatneho nechybelo. Na to, ze tam byl harddisk, CDcka s   datama a se softwarem, temer zazrak.
Vecer jsme meli prvni pracovni schuzku, pak jsme si dali nekolik panaku slivovice (ta se nastesti neztratila).

Další o Salvadoru - jakpak se tu kupuje kompjůtr
Zpět na hlavní stránku