Marrakech - královské město na úpatí Atlasu

Při pasovém odbavení musíme vyplnit nějaké formuláře - to už na nás dýchne zdejší úřednický moloch - avšak hladce procházíme. Po první výměně peněz (zdejší měna je dirham MAD - asi za 2,30 Kč - tedy koruny vám nevymění, musíte mít € nebo $ - jdeme kousek pěšky (taxíky přímo z letiště chtěly moc peněz) a po mávnutí na první taxi na ulici jedeme do centra - přímo na náměstí Jama El Fnaa.
Rychle najít ubytování (na třetí pokus pokoj za MAD 130,- se sprchou zdarma) a konečně večeře. Na náměstí jsou stovky stánků s nejrůznějšími mňamkami. Dáváme tajine - dušené brambory, maso, zelenina ve speciální nádobě - výborné a bez chyby. Poprvé se napájíme čerstvě vymačkanou šťávičkou z pomerančů (najdete za pár dirhamů úplně všude) - stává se naším oblíbeným pitím po celý zbytek pobytu. Spokojenost na těle i na duchu.
V druhém patře kavárny s výhledem na náměstí Djama El Fna poprvé zkoušíme "Marockou whisky": tradiční mátový čaj. Připravuje se z čerstvé máty, které je plná konvice nebo sklenice a pro slabší povahy je poněkud sladký. Nicméně je vynikající a za těch osm dnů jsem jich vypil určitě tak 30.

Ráno se synkem měníme první část dolarových šeků a po snídani na vidličku se dělíme. Kluci chtěli vyrazit na nejvyšší vodopády Cascades d'Ouzoud, mně se z Marrakeche ještě nechtělo. Dohodli jsme, že se za 3 dny pokusíme sejít v Rabatu.

Toulám se medinou a okolím, dohromady nikam nespěchám a fotím fotím fotím. Někdy i na zapřenou: foťákem pověšeným na řemínku z úrovně břicha střílím fotky naslepo. Někteří muslimové nemají rádi, když na ně míříte čočkou objektivu.

Pomalu do sebe nasávám atmosféru marockých měst, trhů, medin, bláznivé dopravy. Učím se přecházet silnice v provozu, kde se vám zdá, že platí jen pravidlo o jízdě vpravo a to ještě ne důsledně. Náležitě si užívám sluníčka, je kolem 25 st.

Náměstí Jama El Fna je úžasné mraveniště s kejklíři, zaklínači hadů, vypravěči, bubeníky, artisty, vykladačkami karet, prodavači vody a všeho možného včetně zubních protéz.



Pořád vás někdo přemlouvá, zve, něco nabízí...


Chce se s vámi fotit (jen proto, aby z vás vytáhl prachy - a když jste na to připraveni, jde to v oboustranné shodě). Večer se náměstí zase zaplnilo stánky s jídlem a já se nenechal dvakrát přemlouvat. Byl to úžasný den. Maroko si mne získalo.

Noc jsem si ve stejném hotelu vyjednal za MAD 30 na střešní terase. Večer jsem ještě dlouho zíral na město, které pomalu utichalo a já se těšil na další dny.

Rychle jsem nachystal foťák a .....

byl jsem odměněn za mrazivou noc pohledem a fotkou na východ slunce nad Vysokým Atlasem.


Na střešní terase jsem si poručil mátový čaj a dychtivě vyrazil k autobusům odhodlán dnes dojet do Rabatu. Na nádraží autobusů je to půl hodiny, cestou jsem ještě hodinku strávil v "Ensemble Artisinal". To je takový (asi státní) objekt se spoustou řemeslníků a dílen, kde ale nejlépe vidíte na ceny zboží (zde se smlouvá jen málo) a uděláte si představu, kolik máte usmlouvat někde na tržišti.